2. oddíl "Bílá růže"

Záchrana Vánoc před Grinchem

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 12. 1. 2019 21:06

Napsal Kubička

V neděli 16. 12. se sešel chlapecký oddíl, aby oslavil příchod Vánoc, poseděl v klidu v klubovně a rozdal si dárečky. Jenže to by nebyl chlapecký oddíl, aby se něco nestalo. Samotný Grinch navštívil naši klubovnu, vzal všechny dárečky a utekl s nimi do svého doupěte. Naštěstí ten chlupáč pelichal a nechal za sebou zelenou stopu, a tak jsme ho mohli vystopovat přímo k místu, kde dárečky schoval. Ovšem Grinch nebyl ve svém doupěti sám, a tak se tam potulovalo několik jeho poskoků a také vánoční duch, kterému se nelíbilo, že Vánoce ztratily své kouzlo. Každý z těchto „pomocníků“ věděl, jak se dostat k části odnesených dárečků, a tak bylo naším cílem jich získat co nejvíce zpět a vrátit se s nimi do klubovny.

Museli jsme si vyrobit výtah a dostat se do spíže, odpovědět na hádanky vánočního ducha, vzpomenout si na vánoční zvyky, zpátky složit a zazpívat koledy a také se ubránit divokému Grinchi. Jenže Grinch si ty největší dárky schoval přímo do své postele, a tak ho bylo ještě potřeba zahnat, a to pomocí hlasitého zpěvu hezké vánoční koledy. To se nakonec podařilo, i když Grinch dlouho vzdoroval, a my jsme si tak mohli rozdělit dárečky, které nám přinesl Ježíšek. Pochutnali jsme si na dobrotách, užili jsme si společné odpoledne, zazpívali si spoustu koled a připravili jsme se tak na svátky plné pohody a klidu, na které se každý rok tak těšíme!

Fotogalerie: Záchrana Vánoc před Grinchem

Putování údolím Berounky

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 3. 1. 2019 18:12

Napsal Tomsík

V sobotu 24. 11. se družiny Rysů a Pand vydaly na putování údolím Berounky. V 7:20 jsme se všichni, až na Víťu, který se k nám připojil později, sešli na tlučenské vlakové zastávce. Odtud jsme se, nejprve vlakem, poté tramvají a autobusem, dostali na Bílou Horu, kde začíná naučná stezka Po stopách Františka Malocha.

Navzdory nepříliš příznivému počasí se všech 11 odvážných vlčat vydalo po stezce lemující levý břeh Berounky směrem k obci Druztová. Celou cestu panovala, i přes déšť, dobrá nálada, kterou čas od času ještě vylepšilo hledání kešky a zhruba v polovině cesty také svačina, po které vytrvalý déšť konečně ustal.

Po zdolání druhé poloviny cesty jsme dorazili do Druztové, ale jelikož nám do odjezdu autobusu zbýval ještě nějaký čas, vydali jsme se na nedalekou zříceninu hradu Věžka. Po zdolání prudkého kopce, na kterém zřícenina stála, se nám naskytl krásný výhled na řeku, a proto se jednalo o ideální místo pro společnou fotku. Poté už jsme se pouze vrátili do Druztové, odkud nás autobus odvezl do Plzně a následně do Tlučné.

Fotogalerie: Putování údolím Berounky

Výprava za historií

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 29. 10. 2018 19:35

Napsal Zedník

Dne 6. 10. 2018 se uskutečnila chlapecká oddílová výprava. Jméno výpravy bylo Za bunkry a vedl ji Martin a jako jeho pomocník jel Kubička. Sraz byl na vlakovém nádraží v Tlučné. Na nádraží byly každému rozdány suroviny a materiály pro výpravu. Vlakem jsme dojeli do Stříbra, zde jsme měli hodinu čas, tak jsme se koukli do centra na bunkr a najedli jsme se. Když přijel autobus, tak měl Bohouš již první konflikt, narazil se svou "Alicí" do nějakého pána a skoro jej uzemnil. Autobus zastavil v Trpístech a náš báječný pochod započal. Martin rozdal povely a hodil do davu mapu. Směr cesty začal vést Zedník, který měl mapu, a radil mu Bohouš. Nalezli jsme první bunkr a Martin nám sdělil, že si musíme zapsat souřadnice. Na začátku cesty bylo asi 6 bunkrů kousek od sebe, takže to nebylo tak strašné, ale to jsme nevěděli, co nastane potom… U šestého bunkru zvolil Martin „stopaře“ a jím byl Strig. Strig nás musel stopovat až na místo setkání a nesměli jsme jej vidět. Aby to neměl lehké, tak dostal každý z nás barevné šátky na různé části těla a ty měl Strig na místě srazu nahlásit Martinovi. Po cestě na místo setkání jsme shlédli dalších cca 5 bunkrů. U každého bunkru byla zastávka, a když jste poprosili Martina, tak vám o tom něco řekl. Poslední bunkr před místem srazu byl velice pěkně přestavěný, byl proveden ve stylu víkendového sídla. Na místě srazu jsme Striga neviděli, už jsme mysleli, že se vyplní Kubičkovy pesimistické věštby o tom, jak Strig zahynul a jak může sníst jeho přidělené potraviny. Strig na nás za chvíli zahoukal a prozradil nám svou pozici, seděl na kopci. Nastala cesta na Šipín, kde jsme měli obědvat a mít delší pauzu. Začalo být vidět, jak cesta všechny zmáhá a jak se kdo připravil na výlet, hlavně zavazadla. Bohouš se svou "Alicí", které začal přezdívat Mařena, vypadal, že se každou chvilku zaboří do země, ale také to mohlo být tím, že jeho Mařena vážila pomalu víc než on. Strig se svou taktickou vestou a sportovní taškou taky nevypadal, že je spokojen s výběrem zavazadla. Na Šipíně byla pauza. Bylo zajímavé mít oběd v pět hodin. Ze Šipína jsme sešli do údolí, kde se nacházely u potoka dva bunkry. Jeden docela pěkně zachovalý a druhý tak nějak jako ostatní. Zde přišla zrada. Celou cestu jsme mysleli, že místo táboření je pod Gutštejnem, ale povely od Martina byly jasné – jdeme na místo tábora u Rozněvic. Před námi byla stavba přístřešku. Měl to být přístřešek pro všechny, až na Kubičku, který nechtěl trávit noc s Bobry a Káňaty napěchovanými pikantním buřtgulášem a fazolemi. Přístřešek se povedl na výbornou, byl fakt úžasný. Zedník s Tomasem proklínali své pravé tvrdé kožené a nepříjemné kanady. Hodinu po postavení přístřešku přijel Kubajs s kotlíkem. A vaření započalo… Bobři do guláše naházeli co nejvíce chilli papriček a Káňata si uvařila svou porci fazolí na lihovém vařiči. Noc již v podvečer zaváněla. Nastal čas na Martinovu noční aktivitu. Každý byl povolán, aby našel baterkou barevné šátky na určitou vzdálenost. Všichni se na konci pochlubili, kolik jich kdo viděl. Ranní klepání do ešusu bylo slastné pro zmrzlé uši. Dostali jsme zadání „šifry“, kterou jsme rozlouskávali pěkně dlouho, nakonec s pár popostrčeními jsme ji zvládli. Šifra nás dovedla k odměně. Po dokončení zbylých povelů od Martina jsme, jak se patří, sklidili naše místo přespání a vydali se na cestu na autobus. Díky zkratkám jsme autobus stihli parádně. Do autobusu jsme naskákali a frčeli jsme do Stříbra. Cesta ubíhala rychle, protože se nás Martin s Kubičkou ptali na hodnocení. Ale… náš autobusový řidič hornomaďarského nářečí omylem najel před nádražím do patníku a nezapomněl to velice slušně okomentovat, citovat nemohu. Vlak jsme stihli a spokojeně jsme dorazili do Tlučné. Tento krásný víkend se nám zaryje do paměti a budeme na něj vzpomínat dlouhou dobu.

Fotogalerie: Výprava za historií

Výprava za řopíky

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 3. 10. 2018 21:18

Napsal Kubička, Milan

Dne 13. 5. 2018 se vydal tlučenský chlapecký oddíl na další ze svých již skoro pravidelných výprav. Naším cílem bylo prohlédnout si vojenské opevnění z druhé světové války v Holýšově. Sraz jsme měli v 8:15 na tlučenském nádraží, kde jsme následně v počtu přibližně 20 účastníků nastoupili do vlaku a vyrazili směr Holýšov. Po výstupu z vlaku nás Eddie seznámil s plánem celé výpravy a lehce nastínil historii a vznik opevnění. Následně jsme vyrazili do nedalekého lesa, kde jsme s obtížemi našli první „řopík“. Ještě že existuje technologie, která ho dokáže přesně zaměřit, jinak bychom tam stáli ještě dnes. Měli jsme možnost si prohlédnout bunkr jak zvenčí, tak zevnitř s následným vyprávěním a diskusí o tom, jaké to asi bylo bránit příjezdovou cestu, u které byl bunkr vystaven. Po chvilce jsme se vydali hlouběji do lesa hledat další bunkry. Celkem jsme našli 4 bunkry, které jsme si taktéž náležitě prohlédli. Dále nás čekalo posilnění v podobě svačinek, které nám připravili naše hodné maminky na cestu a my jsme tak získaly další síly na cestu do starého muničního skladu. Poté už nás čekala jen cesta domů a další příběhy o tom, jaké to v té době asi bylo. Výpravu jsme si užili a už se těšíme na další takovou, ideálně s přespáním.

Fotogalerie: Výprava za řopíky

Po stopách historie skautingu

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 14. 1. 2018 16:15

Napsal Eddie

3. prosince se kluci z Bílé růže sešli ráno v klubovně. Ráno bylo mlhavé a deštivé. V klubovně jsme se rozdělili na menší skupiny a vydali jsme se po stopách za fáborky. Cestou jsme nacházeli různé úkoly, jako najít schovanou mapu a zapisovat naši cestu, pomocí spolupráce dosáhnout na vysokou větev pro fáborek, jít podle rýže (ano, rýže) a napsat dopis vůdcům oddílu. U každého úkolu byl papír s určitou částí skautské historie. Po ukončení posledního úkolu jsme došli na ostrůvek na střelnici, tam jsme si uvařili čaj a opekli buřty. Po lehkém obědě jsme ještě zašli do klubovny se ohřát a přečíst si texty o historii skautingu. Po přečtení jsme papíry svázali a dali každé družině jeden. Pak už byly dvě hodiny, a tak jsme oddílovku ukončili.

Fotogalerie: Po stopách historie skautingu

Povídání o občanské válce v Americe

Podrobnosti

Kategorie: Bílá růže

Vytvořeno: 15. 10. 2017 21:10

Napsal Eddie

Ráno 16. září bylo deštivé a chladné. A právě na tento den si pro nás připravil přednášku o občanské válce v Americe Jan Lonský spolu s Vladislavem Duškem. Zatímco mladší kluci předělávali klubovnu tak, aby se mohlo promítat na plátno, pár starších roverů pomáhalo panu Lonskému nosit věci, co si pro nás připravil, například pušky, šavle, kytaru a další zajímavé předměty.

Přesně v devět hodin pak oba nastoupili v uniformě 9th Illinois Cavalry (9. Illinoiské kavalerie), všichni jsme si posedali a přednáška začala. Probrali jsme důvod, průběh a konec války, vynálezy, které se zde poprvé objevily, i výzbroj armád. A to byl asi největší zážitek pro všechny - vzít do rukou revolver, šavli nebo dokonce i karabinu, vidět náboje i dobové věci. Na závěr nám ještě zazpívali písně z doby války. Na konci přednášky jsme jim dlouhým potleskem poděkovali.

A ještě jednou zde děkuji pánům Janu Lonskému a Vladislavu Duškovi za zajímavou a poučnou přednášku.

Fotogalerie: Povídání o občanské válce v Americe